Budějovický Advent

"Mami, to byla jízda, viď?" hlaholil spokojeně Martínek, když se další den vraceli odpoledne z města. Byli všichni vymrzlí, ale očividně šťastní. Alespoň kluci.

Vyhnali Pavlu do města hned ráno po snídani. Říkala si, co budou dělat odpoledne, když už na trhy vyrazí tak brzy, ale nakonec strávili ve městě celý den. Kluci ochotně prošli celé náměstí i okolí, soutěžili, kdo najde více andělů a světélek na lampách a zaujal je dokonce i kostel sv. Mikuláše. Pavla jim musela popisovat jednotlivé obrazy znázorňující ukřižování Ježíše Krista, od místního malíře Františka Bohumila Doubka. Ještě, že místní historii trochu znala a zajímala se o ni. U betlému pak pokračovala příběhem Ježíškova narození, popisem tří králů i dalších postav, které stály kousek pod ohromným vánočním stromem na budějovickém náměstí. Pak kluci objevili kluziště a zjistili, že se tam dají půjčit brusle. Přemlouvali Pavlu tak dlouho, až povolila, půjčila brusle pro všechny tři a odhodlala se postavit se na ně po dobrých patnácti letech. Byla pořádně omlácená. Sama by jízdu zvládla bez problémů. Očividně se to nezapomíná, stejně jako plavání nebo jízda na kole. Kluci však na bruslích nikdy nestáli a Pavla sice sehnala pro Martínka stojku, o kterou se mohl opírat, aby nespadl, druhá pro Marečka už však nebyla. A tak ho Pavla držela pod pažemi a jezdila s ním. Každou chvíli o sebe zakopli nebo ztratili rovnováhu a vymlátili se. Přesto se jí podařilo kluky z ledu dostat až kolem třetí hodiny. Neměla ani vařeno a tak je vytáhla do oblíbeného fastfoodu na Lannově třídě. Doufala, že už jsou tak unavení, že půjdou rovnou domů, ale kluci měli jiný názor. A tak se zase vrátili na náměstí, jezdili na kolotoči, jednou se svezli i na velikém Ruském kole, dali si slíbený punč a trdelník a pak konečně vyrazili k domovu.

"Mami, slyšíš? Bylo to skvělý, viď?" Martínek se dožadoval odpovědi, zatímco ze sebe rval mokrou zimní kombinézu.

"To víš, že jo. Úžasný den, miláčci," usmála se na ně a pomohla Marečkovi stáhnout sněhule.

"Máte ještě hlad?"

"Mami ne, ale dal bych si hrušku," hlásil Mareček, zatímco jeho bratr už letěl po schodech do patra, aby se podíval na stromeček.

"Mami, pořád nic!" křičel na Pavlu.

"Co, nic?"

"No ten strom. Pořád není ozdobený!" hlásil Martin dotčeně. "Ježíšek na nás normálně prdí."

"Ale houby, Ježíšek má plno práce. Vždyť jsem vám včera říkala, že někdy stihne ozdobit stromeček sám a někdy to musí udělat rodiče. Nezapomeňte, že zítra ho čeká ještě roznášení dárečků všem hodným dětem."

"No, tak hlavně aby se na nás nevyprd zítra," zahlásil Mareček a nesl matce hrušku, aby mu ji umyla a nakrájela.

"Neboj se nic," uklidňovala ho Pavla. "Ježíšek nezapomíná. Pokud jste byli hodní, dárečky budou."

"No, to jsme právě nebyli," vzdychl Mareček.

"Ale jdi ty, trumbero," rozesmála se Pavla a podala mu misku s hruškou. "Zlobíte sice dost, někdy až příliš, ale občas jste i hodní. Třeba dneska."

"To je fakt, dneska sme nezlobili, že jo, mami," rozumoval Martin. "A napadlo mě, co kdybychom Ježíškovi pomohli a ozdobili ten strom my?"

"To je výborný nápad," usmála se na něj Pavla. "Já si aspoň nachystám na zítřejší bramborový salát."

Pak vytáhla z úložného prostoru v gauči krabice s ozdobami a světýlka a nachystala je klukům, aby mohli stromeček ozdobit. Pomohla jim navěsit světýlka a na špičku stromku umístila stříbrnou hvězdu, zbytek ale nechala v jejich režii. Vždyť tu nikdo než oni nebude. Možná ještě přijde kamarádka Blani z bytu pod nimi. Není nutné, aby jejich stromeček vyhrál první místo v soutěži dekoratérů, ale aby se líbil jim třem.

Nebylo ještě ani půl osmé, když kluci usnuli. Mareček usínal už ve vaně, jak byl unavený. Pavla se nedivila. Byl to náročný den. Přečetla jim asi dva odstavce z Vánoční koledy s Mickey Mousem převyprávěné pro děti, když zjistila, že oba pochrupují.

Stromeček už krásně svítil, brambory chladly v hrnci, aby je mohla Pavla oloupat a kuřecí řízky už byly obalené v lednici. Spokojeně přelétla pohledem byt a uklidila prázdné krabice zpět do gauče. Pak si rozestlala a chystala se do sprchy, když jí cinkla zpráva od Honzy.

TAK CO DĚLÁTE? HOLKY UŽ JSOU V POSTELI A KOUKAJÍ NA POHÁDKU.

Pavla mu rychle odepsala, že kluci už spí a ona dělá bramborový salát. Pak ze sebe rychle shodila oblečení a vlezla si do napuštěné vany, která lákala horkou vodou i bohatou pěnou s vánoční vůní. Skořice a jablka provoněly celý byt. Pavla se ponořila až po bradu. Na tohle se celý den těšila. Byla z courání po trzích a kluzišti pěkně vymrzlá.

Nechtěla teď na nic myslet a užít si klid a pohodu, ale myšlenky ji neposlouchaly. Znovu se ozval smutek, který trýznil její duši. I když byli kluci celý den v jednom kole, nevyhnula se řešení Štědrého dne. Netrápilo je ani tak to, že oni budou spolu poprvé jen ve třech, ale hlavně to, že sám bude zase tatínek.

Zbyněk ze své loňské lásky během roku vystřízlivěl. Stejně, jako neuměl být dobrým tátou jejich synům, nedokázal se přenést ani přes rozmazlené dítě nové partnerky. Vystřídal pak ještě několik slečen a dam, ale s žádnou si nerozuměl natolik, aby s ní zůstal. A tak ho čekaly další smutné osamocené Vánoce.

Kluci to na Pavlu odpoledne opět zkoušeli. Vykládali, jaký je tatínek chudák a jak bude zase sám, až Pavla sama začala znovu přemýšlet nad tím, že ho večer pozve na večeři a rozbalování dárků. Vždyť Honza ani letos, po roce a půl jejich vztahu, a dokonce teď, když nosí pod srdcem jejich dítě, neměl o společné Vánoce žádný zájem. Nezajímalo ho ani to, jak se Pavla cítí a očividně neměl zájem o to, trávit Vánoce společně. On svou rodinu - velkou rodinu - má i bez ní. To jen ona tady zůstala na všechno sama s klukama a dalším dítětem na cestě. Copak musí mít pořád v životě takovou smůlu? Kdy se k tomu Honza konečně postaví jako chlap a začne brát jejich společného potomka jako realitu? Až to na ní bude vidět? Nebo až porodí?

Ještě před měsícem dokonce přemýšlela, že by Štědrý den strávili u její matky. Jenže ta bydlí daleko a bylo by komplikované jet zase hned druhý den zpátky do Budějovic, aby kluky předala Zbyňkovi, jak byli domluvení. Pojedou raději až po svátcích, až jí Zbyněk kluky vrátí.

Honza později napsal ještě pár obvyklých vět, že už holky usnuly a že jde ještě zdobit stromeček. O tom, že by měla být nějaká změna a přijel by s děvčaty zítra k ní, však nenapsal ani slovo.

Pavla dodělala salát a šla si lehnout. Zkoušela se začíst do knížky, aby jí myšlenky neubíhaly zpět k samotě a smutným Vánocům, ale nedařilo se jí to. Nakonec knížku zaklapla a šla raději spát.

Chcete vědět, jak budou Vánoce u Pavly poktračovat a zda se nakonec dočká vysněného Štědrého dne s Honzou?

Pak si nenechte ujít pokračování, které bude již zítra. :)

Tyto kapitoly budou součástí volného pokračování - druhého dílu knihy Seznamka.

A pokud ještě Pavlu a její příběh neznáte, přečtěte si knihu Seznamka, kde se dozvíte, jak to všechno začalo.