Enrique od Stříbrňáku se představuje

Click here to edit...Ahoj kamarádi! Jmenuji se Enrique od Stříbrňáku, ale všichni mi říkají Riky. A někdy také Rikoušku, Rikouši, Fuj a "Kdo tady zase udělal ten bobek!" Popravdě řečeno, trochu se mi to plete, ale babi říkala, že jsem "von", tak se tím nebudu zabývat. Nechám to těm obyčejným a vám radši budu vyprávět svůj šlechtický příběh...

Narodil jsem se ve velké rodině v Lounech, kde kromě mojí mámy, brášků a sestřiček byli i další psí kamarádi. Popravdě nevím, jak se jmenovali, ale byla to tam prostě jedna velká rodina. K mojí nové lidské mámě jsem se vypravil před pár týdny. V autě se mnou jelo ještě několik sourozenců, ale postupně mizeli a mně začínalo být smutno.

Když jsme dojeli až do města, které se jmenuje Písek - to je ale divné jméno, co? No, tak v tom Písku na mě čekala moje lidská máma a táta. Lidská máma mojí psí maminky a moje původní panička mě předala, ale ještě před tím se se mnou poňuchňala a rozloučila. Nové mámě předala můj psí PAS - no jo, můžu klidně cestovat po světě, když mám PAS, taky nějaký balíček, ve kterém byly moje granulky a hračka, a nakonec i mě, Enriqua od Stříbrňáku.

Při předání se moje nová máma dozvěděla, jak mě má krmit, co mi radši dávat nemá a co mám rád a taky mi prošmatlali kuličky. Prý je mají hlídat, abych byl pořádný psí chlap. Zatím jsem totiž ještě takové miminko. Až vyrostu, bude ze mě čistokrevný německý boxer, ale to bude asi až za dlouho, i když papám hodně a rád, a proto taky rychle rostu.

Rád bych vám vyprávěl, jak to probíhalo ještě v mém starém domově, u mojí psí maminky, ale to asi není nutné. To už určitě víte z vyprávění mého předchůdce, boxera Barona, o kterém vyšla dokonce knížka! A jestli jste ji nečetli, tak to napravte, protože o hodně přicházíte. Jmenuje se Příhody placatého čumáčku - to je skoro jako o mně - a koupíte ji tady na stránkách. Víte, na co jsem zvědavý? Jestli taky moje lidská máma napíše někdy něco o mně. Ale prozatím vám o sobě budu vyprávět alespoň tady.

Doma na mě čekal takový staroušek - veliký bílý pes, kterému říkají Lord. Je to labrador a znát ho můžete, stejně jako Barona, ze zmíněné knížky. Lorda jsem se trošku bál, málem mě totiž utopil. Musel si mě celého očichat, pořád za mnou chodil, a tak strašně slintal, až jsem byl celý mokrý a ulepený. Máma mě musela vykoupat, což se mi teda vůbec nelíbilo. Ale táta pak říkal, že jsem krásný a konečně voním. Nevím, co tím chtěl říct. My psí šlechtici nikdy nesmrdíme. I když... no... musím se přiznat, nedávno jsem zblajznul v nestřeženém okamžiku na zahradě bobek a máma mi řekla, že jsem prase a strašně smrdím. A nesměl jsem jí pak dávat pusinku. Ale o tom někdy jindy.

Vyprávěl bych vám dál, je toho hodně, co mám na srdci. Jenže jsem přece ještě psí miminko a z toho psaní mě strašně rozbolely tlapky. Musím si chvilku zdřímnout. Doufám, že mi zase při spaní nevyleze jazýček z tlamičky. Máma mě pak fotí, směje se, a říká, jak je to roztomilé. Jenže co si budeme povídat - já si pak připadám děsně trapně.

"Zíííííív!"

No vidíte, jak jsem strašně unavený. Jdu si zchrupnout a zase někdy příště vám o sobě něco napíšu!

Tlapku na to. :)

Riky