Recenze: Karel Cubeca - Ohnivá stopa

Patříte mezi milovníky románů, kde se vyšetřovatel podrobně zabývá psychologií hledaných padouchů? Pak by vám neměla uniknout novinka českého autora Karla Cubecy, Ohnivá stopa, kterou vydalo nakladatelství Alpress. 

O čem je kniha Ohnivá stopa

Alan Dumas je francouzský psychiatr pracující na jedné z mužských psychiatrických klinik v Paříži. Dříve však pracovat na ženské klinice, odkud dobrovolně odešel. Prchal sám před sebou, svými city a hříchy. Zamiloval se totiž do jedné z pacientek, krásné a neskutečně chytré Evy Hájkové, která se narodila v Kopřivnici v Československu, ale později žila ve Vídni. O tom, jak se dostala do Paříže, nemá Alan potuchy, ale nikdy nepotřeboval vědět důvody a způsob. Až nyní. Dvě pacientky, jednou z nich je Eva Hájková, uprchly z psychiatrické léčebny. Společně údajně podpalují domy, kde umírají nevinní lidé, včetně dětí. Je krátce po první světové válce. Svět se dává dohromady po všech těch hrůzách, ale v Paříži díky těmto žhářkám, peklo pokračuje. Alan je přizván policií, aby pomohl Evu chytit. K ruce mu má být Julie, mladá vyšetřovatelka, která má fungovat jako spojující článek mezi policií a Alanem. 

Můj názor:

Podle anotace jsem očekávala napínavý detektivní příběh na pozadí psychiatrické léčebny, nebo snad dokonce thriller. Proto mě hodně překvapilo, jakým způsobem autor román pojal. Vůbec se nejednalo o detektivku. Od samého začátku se příběh točil kolem Evy Hájkové a jejího vztahu s Alanem. Do nejmenších detailů řešil svůj prohřešek a hledal psychologické důvody, které k němu vedly. Ve chvíli, kdy se na scéně objevila Julie a s ní trochu čerstvého závanu, začalo konečně trochu pátrání. Přesto se pořád týkalo Evy. O druhé pachatelce nebo o muži, který se s nimi objevoval na místech činu nebyla řeč. Alan se pořád babral ve svém vztahu a hledal, kde se stala chyba. Do toho s Julií probíral plno psychologických úvah o smyslu válek, života atd. 

Až do poloviny knihy, kdy se navíc vydali do Vídně a pak na Moravu pátrat po Evině dětství, mě to i bavilo. Jenže tímto tempem je napsána celá kniha. Stále stejné úvahy, pořád dokola. U Alana, u Julie… po půlce knížky navíc vyšetřování po Evě začíná váznout. A já už byla z knížky doslova otrávená. I když se na poslední cca čtvrtině příběh zase trochu rozběhl, na scénu totiž vstoupila sama Eva, já už jsem z úvah a neustále kličkujících rozhovorů doslova rostla. 

Ne, tato kniha měla velice zajímavý námět, ale zpracování mi absolutně nesedlo a ke konci už jsem si musela dělat pauzy a přeskakovala jsem celé odstavce. V knize je spoustu zajímavých úvah, dozvěděla jsem se i plno informací o spoustě diagnóz, ale jinak jsem se nad čtením skoro trápila. Když si odmyslím všechny tyto myšlenky, zbyde jen chabá zápletka, která by mohla mít potenciál, byla-li by zpracovaná jiným způsobem. Své čtenáře si kniha jistě najde, ale já už podruhé tohoto autora zkoušet nebudu. 

Za knihu Ohnivá stopa moc děkuji nakladatelství Alpress, na jejichž stránkách ji můžete také zakoupit a které ji vydalo.