Recenze: Ladislav Vrchovský - Statek

Jsou knihy, které čtu už jen proto, že je napsal oblíbený autor. A pak jsou knihy, kdy mě zaujme anotace natolik, že dám šanci i autorovi, o němž se moc nepíše a nemluví, ani ve čtenářské a blogerské komunitě. Přesně takovou knihou je Statek Ladislava Vrchovského. Příběh táhnoucí se více než století a sledující jeden rod statkářů - rod Františka Zíky.

Kniha slibuje dramatické osudy a boj o rodný statek, který je napsán podle skutečných událostí. Autor měl podle všeho k ruce potomky rodu Zíků, kteří mu poskytli cenné výpovědi a nejspíš i materiály ke psaní. Díky tomu má kniha přidanou hodnotu, kterou rozhodně oceňuji. Co už oceňuji méně, je místy přílišná popisnost kapitol a přeskakování v ději. V některých kapitolách se dokonce autor vracel k ději předchozímu, který již popsal, nebo naopak napsal něco, co předcházelo. Občas jsem proto listovala i zpět, jestli jsem nepřeskočila nějakou stránku nebo kapitolu a ztrácela se.

Problémem bylo nejspíš mé vlastní očekávání. Myslela jsem, že se bude jednat čistě jen o statek a osudy jeho obyvatel. Něco na způsob knihy Podbrdské ženy Jany Poncarové. Autor však rozehrál příběh s mnohem širším rozsahem. František Zíka odešel z rodného statku na studie a už se tam nevrátil. Místo toho dobrou polovinu knihy sledujeme jeho životní osudy, studia, kariérní postup a pracovní úspěchy, kdy zakládá družstva, stává se předsedou mnoha jednot, a především je uznávaným agrárníkem v celém Rakousku-Uhersku. Nevyhne se ani politické kariéře.

Teprve kolem poloviny knihy kupuje zbytkový Statek ve Štítině, z něhož buduje úspěšné hospodářství, které může předat svým synům. To už ale přichází doba válečná a meziválečná a události dostávají rychlý spád.

Na rodu Zíků autor ukázal, že být v minulém století statkářem byla obrovská dřina a vyžadovala také mnoho trpělivosti, odvahy a schopnosti zatnout zuby a ustoupit režimu v zájmu vlastního života i celé rodiny. Třikrát Zíkovi křísili statek ve Štětíně z ruin a odhodlaně odstraňovali klacky, které jim nepřátelé a závistivci házeli pod nohy. Tento příběh je krásný, smutný a velmi emotivní. Čte se velice dobře, ale já přesto měla se stylem psaní problém. Nebráním se přirovnat znovu knihu Statek k Podbrdským ženám, které se oproti němu četly jedním dechem a působily jako jednotný, pozvolna plynoucí román. Přirovnání se nabízí i s románem Šikmý kostel Karin Lednické. Oproti němu se mi zase lépe četl Statek.

S čím jsem měla problém? Příběh není psán jako klasický román. Některé kapitoly ano, ale jiné na mě působily jako výňatky z diplomové práce. Příliš popisné, příliš odborné. Navíc kdo očekává podobný příběh, jako já, může ho sledování politické a agrární kariéry Františka Zíky dost zaskočit.

Přesto se mi kniha líbila a přinesla mi spoustu zajímavých informací a oživila jiné, které jsem sama studovala na vysoké škole. Své hodnocení snižuji kvůli anotaci, která poněkud mate, a také za nevyváženost kapitol. Tato kniha jistě nebude pro každého, ale věřím, že své čtenáře si přesto najde.

Hodnocení: 3/5

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelskému domu Grada, kde také můžete knihu Statek zakoupit.  Knihu vydalo nakladatelství Cosmopolis.